2. 5. 2010
Poprvé v historii Duracell Teamu jsme se rozhodli vyrazit na turnaj mimo Liberec. Navíc dvoudenní, tak bylo jasné, že program bude i na večer. Po delší pauze se na turnaj chystal i Tomíno. Na tréninkách a v Harcovce měl formu jako hrom. Tak bylo moc fajn, mít ho zpátky v sestavě.
Ale stalo se to, co se stalo, a bylo jasné, že Litomyšl Open bude tím nejsmutnějším turnajem, který absolvujeme. Na uctění Tomínovy památky jsme si na ruce navlékly černé pásky a před prvním zápasem se celá hala připojila k minutě ticha. V tu chvíli to pro mě bylo hondě těžké a moc sem si přál ten turnaj pro Tomína vyhrát. Bohužel se stal pravý opak a náš konec již v osmifinále byl hodně předčasný a hořký.
Předvedená hra nebyla špatná, ale bez gólů se prostě vyhrát nedá.
Ale stalo se to, co se stalo, a bylo jasné, že Litomyšl Open bude tím nejsmutnějším turnajem, který absolvujeme. Na uctění Tomínovy památky jsme si na ruce navlékly černé pásky a před prvním zápasem se celá hala připojila k minutě ticha. V tu chvíli to pro mě bylo hondě těžké a moc sem si přál ten turnaj pro Tomína vyhrát. Bohužel se stal pravý opak a náš konec již v osmifinále byl hodně předčasný a hořký.
Předvedená hra nebyla špatná, ale bez gólů se prostě vyhrát nedá.
